Strojírenství patří k nejsložitějším oborům lidské činnosti a jeho vývoj dosahuje velmi daleko do historie devatenáctého století. Strojaři se mezi sebou dokážou pobavit v rámci odborné terminologie o mnoha záležitostech, kterým laická veřejnost ani povrchně nerozumí, natož aby srozumitelně chápala plné znění jejich slov. Na veřejnost tu a tam prosáknou některá oborová specifika, takže se může například seznámit s tím, jak vypadá soustružnický nůž a jak probíhá proces soustružení, jaký je rozdíl mezi frézou a frézkou, z čeho se vyrábí brusné kotouče a jak zhotovit přesný válcový otvor pomocí výstružníku.
Laická veřejnost je také seznamována se strojírenskými měřidly. Některá z nich se dokonce ocitají v domácích dílnách a mnozí lidé je mají doma, aby je využili http://www.hzscr.cz/clanek/zimni-pocasi-hasici-vyuzili-k-vycviku.aspx v běžném kutilském prostředí. Kupříkladu takový úhloměr, ten je zapotřebí nejen k měření pravého úhlu, ale i dalších úhlů při řezání a dalším zpracování dřeva, plastů i kovových materiálů. Úhloměr potřebujete při výstavbě plotu na zahradě, stejně jako v situaci, kdy svařujete konstrukci stolu pro objemné a těžké akvárium.
Dalším velmi často využívaným měřidlem je posuvné měřítko, tzv. šupléra. Ta je zapotřebí například při přesném měření průměrů vrtáků a vrtaných děr, v délkovém měření kovových součástí a výrobků, kde rozhodují i desetiny milimetru. Někteří lidé mají doma i mikrometrická měřidla, kde se měří s přesností na tisíciny milimetru, což je u některých strojírenských výrobků zásadní, například ložisek, hřídelí, přesných otvorů atp.
Abychom byli důslední, měli bychom naznačit, že strojaři používají i další měřidla, bez nichž by strojírenská výroba postrádala vůbec smysl. Patří sem základní měrky, tzv. Johansonky, dutinoměry, tzv. Subita, kalibrovací měrky, pasametry a různé doplňky, jako jsou číselníkové indikátory, prizmata, podložky a příměrné kostky či destičky.