Stává se to v životě. Známý poví tomu, ten zase svému strýci a on vašemu známému a šup, nabídka, která se nemůže nechat jen tak plavat. Když je pak přednesena na rodinné radě, všichni souhlasí a začnou se počítat peníze porůznu rozestrkané po bankách, šuplících a obálkách. Když se to sečte, je to málo. Krucipísek.
Hlava rodiny je tedy vyslána peníze sehnat, ale ne u příbuzných a kamarádů. Víme, jak by to skončilo. Do banky. Tam, do té, na rohu, té nové budovy.
Otec tedy nakluše do banky otázat se, co a jak a je mu vše vysvětleno. On hned podá žádost a zaplatí nemalou částku z nalezených peněz. Rodina doma čeká, a když se hlava rodina vrací bez vozíku plného bankovek, jsou všichni dosti udiveni. Je jim tedy vysvětleno, že nejdříve se musí vyplnit tamto a ono a že se také musí vypsat žádost k povolení a pochopitelně pak musí být povolení k podání žádosti a na podniku se musí sehnat ten a ten papír a hlavně doklad, že živitel rodiny vydělá nějakou tu šestku.
Rodina je z toho auf, ale nedá se nic dělat. Začínám maraton vyběhávání všech možných, ale i těch nemožných nesmyslů. Chlapi v práci ti starší, se šklíbí a posmívají se, že může být rád, že nemusí shánět potvrzení nutné za komárů. Prý se muselo sehnat, ber kde ber, potvrzení o tom, že příslušný žadatel žije spořádaným životem socialistického člověka. Jo, jim se to směje.
Po týdnu, nebo dvou maratón přestává, otec se slušně ohákne, vezme lodní kufr na peníze a vyrazí do banky. Zde je mu slušně sděleno, že nedostane ani vindru, protože nemá dostatečný příjem. Bum, a je to.
Kde byla zásadní chyba? V neznalosti. Otec nevěděl a určitě neznal pojem americká hypotéka bez doložení příjmu. Protože kdyby jej znal, tak by věděl, že zde se nepapíruje, a žádost je schválena ihned po podpisu podmínek půjčky. A peníze? Ty jsou na účtu ještě týž den. Maximálně hned druhý.